Až po podání naší přihlášky jsme se dozvěděli, že v době konání finálového turnaje se s největší pravděpodobností budeme muset obejít bez Tomáše a Jakuba Matulových. Uvažovali jsme tedy, zda přihlášku stáhnout, nebo jak s touto skutečností naložíme. S pomoci přišla naše trenérka Renáta, která nám domluvila přestup dvou „Valmezáků“ Michala Hlavicy a Romana Španěla, kteří se už sice badmintonu naplno nevěnují (velká škoda), ale občas hrají amatérské soutěže.

Takže teď už naší první historické účasti nebránilo skoro nic.

Vzhledem k tomu čím jsme si v období od února 2017, tzn. od založení klubu, prošli, byla naše účast naším velkým vítězstvím. Ještě před samotným zahájením turnaje se rozběhla mezi STK a účastníky diskuze, které týmy budou startovat v kvalifikaci a které budou startovat v hlavní soutěži. K naší radosti k nám dorazilo první rozdělení, že jsme zařazeni hned do hlavní soutěže, vzápětí přišlo oznámení, že to možná neplatí, pak zase že to tedy platí, pak zase že možná ne a nakonec tedy že původní rozdělení je platné.  Hurá!

 

Takže ještě aby dorazila za námi Tereza z Dánska v pořádku a můžeme vyrazit na turnaj.  No ani tato jednoduchá situace se nakonec nevyvíjela  jednoduše. V Evropě totiž začátkem týdne foukalo a to opravdu dost. Tereze tak v pondělí vítr odfoukal  jako první letecký spoj z Bruselu do Vídně, pak po 6 hodinovém čekání i samotný let z Billundu do Bruselu. A tak jsme museli začít hledat nové spoje. Nejbližší byl až druhý den z Billundu do Varšavy, který nakonec,  i když se zpožděním, odletěl. Už to bylo jen kousek k cíli  a to doletět z Varšavy do Katovic, kde na Terezu čekali rodiče. Ale bohužel, po 4 hodinovém čekání nakonec i tento let se neuskutečnil a tak Tereza po obdržení této informace silně uvažovala co na varšavském letišti podle svých slov zlostí a beznadějí …rozbije.  Nerozbila nic a po chvíli obdržela informaci, že do Katovic odjede náhradním spojem a to autobusem, který přijel sice až za další 2 hodiny . Cesta trvala něco okolo 4 hodin. V Katovicích už na Terezu čekali rodiče s bratrem Honzou. Domů se Tereza dostala až ve středu okolo 1 hodiny v noci. Tuto cestu si odnesla nachlazením, se kterým nakonec odehrála i turnaj v Českém Krumlově. Badminton není jen trénink a zápasy, ale i strasti a radosti spojené s  cestováním.

V samotném turnaji jsme byli nalosováni do velmi silné skupiny společně s Brnem, Pardubicemi a Českým Krumlovem. Jak těžká tato skupina byla, se ukázalo posléze, kdy Pardubice získaly zaslouženě titul, Český Krumlov skončil stříbrný a Brno, které těsně nepostoupilo ze skupiny, obsadilo 5. místo.

Jak jsem výše uvedl, na turnaj jsme odjížděli oslabeni a tak nám bylo jasné, že boj o první čtyřku by se rovnal malému zázraku. Proti Pardubicím jsme nechali hrát celý tým. Byla radost se dívat jak si hráči na naší straně užívají chvíle,  kdy můžou hrát proti účastníkům MEJ a MSJ . Kvalita na druhé straně kurtu byla větší, bojovnost na naší byla ovšem velká. Hlavně Michal a Roman nechali na kurtu duši.

Proti Brnu jsme už postavili nejsilnější možnou sestavu . Málem nám to stačilo na výhru, když holky v rozhodující čtyřhře nedotáhly slibně probíhající zápas do úspěšného konce. Bojovaly jako lvice. Soupeřky taky …takže nakonec těsná prohra 3:4.

 

Proti Krumlovu jsme měli stejnou sestavu . Výsledek byl shodný s předchozím, těsná prohra 3:4, i když tady jsme měli k výhře o něco dál. Hráči našeho týmu si to užívali a o to nám šlo nejvíce. Bylo opravdu potěšením se dívat na zápas Ondry Krále s naším benjamínkem Matyášem Bouchnerem .  Matyáš  i Valérie ( oba ročník 2005) do každého zápasu nastupovali odhodlaně, nebojácně, bojovali o každý bod. To je velký nadějný příslib do dalších let.

V nedělním  zápase o umístění jsme šetřili nemocnou Terezu a po nemoci unavenou Marušku .Příležitost zahrát dostali všichni zbývající z týmu. Bojovali, kluci sehráli vyrovnané zápasy ve dvouhrách, Míša zahrála hezký singl  a na ostatních byla vidět  pohoda s jakou sem na turnaj přijeli a nakonec i z turnaje odjeli. Věčně rozesmátá Valérie, Míša, Andrea a spol…to je to co nám dělá radost. Byl to pro nás úspěch, možná větší než si kdo může představit. Byli jsme tady a hráli vedle klubů s dlouholetou tradicí.

Nebylo to jednoduchých 9 měsíců, ale zvládli jsme to. Vybudovali jsme klub, vybudovali jsme tým, naši hráči získali na MČR v tomto roce 7 medailí a zúčastnili jsme se finálového turnaje MČR družstev juniorů. Náš trenér , na kterého jsme i přes jeho mládí vsadili a podporovali ho, se stal asistentem na soustředěních u Talent teamu ( výběr ČR do 15 let).  Zrovna teď probíhá náš první kemp a od září provozujeme školičku.

Jsme přesvědčeni, že příští rok si pojedeme na MČR družstev juniorů pro medaile.  Ale pokud se nám to nepodaří, nic se neděje, BO  BADMINTON NÁS BAVÍ, B.O. CHANCE O TOM TO JE.

Odkaz na fotoalbum:

https://www.facebook.com/pg/bochanceostrava/photos/?tab=album&album_id=915560275263010