Bronz v Kamerunu, zlato v Senegalu. Tereza Švábíková má za sebou africké dobrodružství

Tereza Švábíková má za sebou velmi povedené září. Hráčka B.O.CHANCE OSTRAVA SPORTCLUB nejprve vybojovala bronzovou medaili na Cameroon International Challenge a o dva týdny později svou africkou cestu završila ještě lépe – vítězstvím na Senegal International 2026.

Mezitím si ještě odskočila do Evropy na silně obsazený Belgian International Challenge, kde postoupila do čtvrtfinále. A protože cesty za badmintonem nejsou zdaleka jen o tom přijít do haly, zahrát zápas a odjet domů, byla letošní africká výprava také docela slušným dobrodružstvím.

Afrika je Afrika

Tereza se v minulosti na africké turnaje příliš nehrnula. Letos se ale rozhodla, že je vyzkouší. První turnaj v Nigérii ještě vynechala, protože společně s Luďkem Židkem vedla soustředění našeho oddílu, a do Afriky tak vyrazila až na Cameroon International.

První drama ovšem přišlo ještě před odjezdem z domu.

K cestě do Kamerunu je potřeba mít potvrzení o očkování proti žluté zimnici. Kamerun jej při vstupu do země skutečně vyžaduje. Jenže několik hodin před cestou na letiště Tereza zjistila, že nemůže najít očkovací průkaz.

Začalo velké domácí pátrání. Kufr, tašky, kapsy – všechno několikrát. Nic.

Byla sobota, takže se už začalo zjišťovat, jestli by někde nebylo možné vystavit náhradní potvrzení. Čas plánovaného odjezdu na letiště v Krakově mezitím utekl a nervozita rostla. 

Ze začátku byl ještě klid.

„To se najde. Kde jsme ho viděli naposled?“

Očkovací průkaz přece ležel tady na stole. Tak jsme začali postupně procházet, kudy jsme chodili a co jsme kam dávali.

„Terezo, opravdu není v kufru?“
„Není, dívala jsem se.“
„A nemáš ho v tašce?“
„Ne.“
„Tati, neuklidil jsi ho někam ty?“
„Já? Já jsem ho vůbec neviděl!“

Pak si někdo vzpomněl, že pod průkazem ležela taška, která se mezitím odvezla na soustředění. Co když tam zapadl?

Začalo obvolávání, jestli někdo tu tašku viděl a nemohl se do ní podívat. Jenže taška byla zamčená v Riderě ve skříňce a člověk s klíčem samozřejmě nebyl zrovna po ruce.

V tu chvíli už zaznělo první nenápadné: „Do prčic.“

Hledalo se dál. Ještě pořád jsme se snažili zachovat klid, ale minuty ubíhaly, další půlhodina byla pryč a očkovací průkaz nikde. Postupně jsme se dostali do fáze, kdy člověk přestává hledat logicky a začne kontrolovat úplně všechno.

Našli jsme věci, které jsme doma hledali možná sedmnáct let. Jen očkovací průkaz ne.

Kontrolovala se lednička, trouba, skříňky s nádobím, prostor pod kobercem, pod gaučem, za gaučem, všechny tašky, hromady papírů… zkrátka i místa, kam by normální člověk očkovací průkaz nikdy nedal.

S přibývajícím časem samozřejmě rostla nervozita. Obzvlášť tatínkovi, na kterého se obě ženy v domácnosti začaly dívat tím známým pohledem, který říkal jediné:

„Stejně jsi ho někam uklidil ty.“

Tatínek se bránil. Tatínek vysvětloval. Tatínek opakoval, že ten průkaz v ruce vůbec neměl. A z původně poklidného rodinného pátrání se pomalu stávala docela slušná detektivka, při které se místy komunikovalo o něco hlasitěji než obvykle.

A pak se průkaz našel.

V kufru.

Přesně v tom kufru, na který se tatínek od začátku několikrát ptal.

Zapadl za vnitřní textilní přepážku a při běžném pohledu nebyl vidět.

V tu chvíli tatínek prokázal mimořádnou dávku sebeovládání. Velice se držel, aby nepronesl něco ve smyslu:

„Neptal jsem se náhodou třikrát nebo čtyřikrát, jestli ti tam nezapadl?“

Neřekl to.

Tedy skoro. Pouze 5x, ale na něho to byl výkon!

Hlavní ale bylo, že se průkaz našel. Odjezd na letiště do Krakova už nabral slušné zpoždění, takže následoval poněkud svižnější přesun, ale africká cesta mohla začít.

A jak se později ukázalo, tohle byl teprve první díl celého dobrodružství.

Ale v této chvíli velká úleva, rychlý přesun do Krakova a mohlo se vyrazit.

Jak se později ukázalo, byl to vlastně docela příznačný začátek celé cesty.

Jiný svět i jiné podmínky

Africké turnaje mají svá specifika. Vedle očkování je potřeba řešit také prevenci malárie a při některých cestách užívání antimalarik. I to může pro sportovce představovat další zátěž – každý organismus na ně reaguje trochu jinak. K tomu vysoké teploty, vlhkost, jiné jídlo a celkově prostředí, na které evropský hráč není běžně zvyklý.

A samozřejmě také poznávání úplně jiného světa.

Terezu například při jedné z cest v Kamerunu překvapil pohled na řeku, kolem které leželo množství odpadků. Přímo do vody přitom zajížděla auta, která tam jejich majitelé myli, a o kus dál ženy ve stejné řece praly prádlo a o kus dále se koupaly děti.

Pro člověka z Evropy nezvyklý obraz, který jí v něčem připomněl i některé zážitky z cest po Indii. Právě podobné momenty člověku připomenou, že při cestování za badmintonem nepoznává pouze nové haly a soupeře, ale také úplně jiné životní podmínky.

Dobrodružství pokračovalo i na hotelu. V Terezině pokoji přestala fungovat elektřina. Při opakovaných reklamacích se jí dostávalo odpovědi, že elektřina přece funguje – vždyť všude jinde v hotelu svítí.

Po několika hodinách se nakonec podařilo přesvědčit údržbáře, aby se skutečně přišel podívat i do pokoje. Závadu našel a elektřinu opravil.

Prostě Afrika.

V Kamerunu bronz

Po sportovní stránce přijela Tereza do Kamerunu jako nasazená jednička.

Ve čtvrtfinále si bez větších problémů poradila s Uganďankou Gladys Mbabazi 21:5, 21:13. V semifinále ji čekala Prakriti Bharath reprezentující Spojené arabské emiráty. Ta přijela ve výborné formě – jen několik dní předtím vyhrála ženskou dvouhru na turnaji v Lagosu v Nigérii.

A právě prvního setu byla trochu škoda.

Tereza měla v koncovce své příležitosti a setboly, ale nakonec jej ztratila 22:24. To se podepsalo také na začátku druhé sady, ve které rychle nabrala ztrátu. Přestože se pak snažila dotahovat, zápas už otočit nedokázala a po výsledku 22:24, 15:21 získala bronzovou medaili.

Škoda, protože se na turnaji cítila badmintonově dobře. Ale i to k turnajům patří – někdy o výsledku rozhodne několik míčů v jediné koncovce.

Kamerun si přivezly až do Belgie

Z Afriky následoval rychlý návrat do Evropy a Belgian International Challenge.

Jenže některé vzpomínky na Kamerun odletěly společně s hráči.

Několik účastníků turnaje mělo po návratu zažívací potíže. Mezi nimi také Tereza a její soupeřka v prvním kole Belgičanka – respektive švýcarská reprezentantka Dounia Pelupessy, která předtím rovněž startovala v Kamerunu.

Tereza později říkala, že v průběhu prvního zápasu měla chvíle, kdy se vážně bála, že se na kurtu pozvrací. Jenže příliš dobře na tom nebyla ani soupeřka.

Obě si tedy z Kamerunu zřejmě přivezly něco, o co rozhodně nestály.

Tereza nakonec téměř hodinový zápas zvládla a Pelupessy porazila 17:21, 21:13, 21:17. Poté přehrála Dánku Ann-Sofie Husher Ruus dvakrát 21:11 a postoupila mezi nejlepších osm hráček turnaje.

Ve čtvrtfinále ji zastavila Bulharka Kaloyana Nalbantova výsledkem 21:14, 21:13. Nalbantova v té době hrála ve výborné formě a krátce předtím se dokázala probojovat až do čtvrtfinále prestižního China Masters kategorie Super 750.

A zase zpátky do Afriky

Po Belgii následoval další let, tentokrát do Senegalu.

Také zde bylo na první pohled zřejmé, že podmínky budou trochu jiné. Ještě den před zahájením turnaje nebyla hala úplně připravená. A protože teploty byly vysoké a klimatizace se nekonala, za kurty byly rozmístěny obyčejné pokojové větráky, které měly hráčům alespoň trochu pomoci.

Na druhou stranu je potřeba říct jednu důležitou věc: pořadatelé v Kamerunu i Senegalu byli velmi vstřícní, ochotní a snažili se hráčům maximálně pomoci. Podmínky jsou jiné než v Evropě, ale organizace afrických turnajů se podle Tereziných zkušeností postupně zlepšuje.

V Senegalu byla Tereza znovu nasazenou jedničkou a prošla turnajem až do finále. V semifinále porazila Polku Kaju Ziółkowskou jasně 21:12, 21:10.

A pak přišel zápas, který měl opravdu velkou cenu.

Stadelmann, výpadek elektřiny a zlato

Ve finále čekala Terezu Švýcarka Jenjira Stadelmann, bronzová medailistka z Evropských her a účastnice olympijských her v Paříži.

Stadelmann se po dlouhé zdravotní pauze vracela do mezinárodního badmintonu ve velkém stylu. V létě vyhrála tři mezinárodní turnaje v řadě – v Paraguayi, Peru a Dominikánské republice – a před Senegalem se mohla pochlubit mimořádnou sérií výsledků.

Navíc vzájemná bilance hovořila před zápasem jasně pro Švýcarku. O to větší výzva Terezu čekala.

První set zvládla výborně a vyhrála 21:13. Druhý získala Stadelmann 21:11 a šlo se do rozhodující sady.

Jenže Afrika si ještě připravila jeden bonus.

Během finálového utkání vypadla elektřina.

Zápas tak musel být na poměrně dlouhou dobu přerušen. Obě hráčky vypadly z tempa a po obnovení dodávky proudu musely prakticky znovu nastartovat.

Tereza to zvládla skvěle.

Rozhodující set ovládla jednoznačně 21:8 a po výsledku 21:13, 11:21, 21:8 mohla slavit titul na Senegal International 2026.

Po letošním bronzu z Mexican International Challenge, bronzu z Kamerunu tak přidala další mezinárodní medaili – tentokrát tu nejcennější. Mexický bronz přitom v květnu ukončil více než šestileté čekání na singlovou medaili z mezinárodního okruhu.

„Tati, zrušili mi let…“

A k podobným cestám patří ještě jedna disciplína, která zatím na programu olympijských her není – dostat se vůbec tam, kam potřebujete.

Některé české hráčky měly letos například problémy už při přesunu z Nigérie do Kamerunu, když jim byly zrušeny lety.

Tereza podobné situace zná velmi dobře. Občas tak doma zazvoní telefon a následuje něco ve stylu:

„Tati, zrušili mi let. Náhradní není. V pátek musím být tam a tam a jediná možnost je koupit nový.“

Na druhé straně už přichází téměř tradiční odpověď:

„No dobře. Tak prodám ledvinu. Co mi zbývá. Nějak tě z té Ameriky nebo Asie domů dostat musíme.“

S trochou nadsázky už je to skoro součást rodinného cestovního rituálu – a hlavně rodinné peněženky. Někteří jezdí na dovolenou, u Švábíků se cestuje prstem po mapě a podle toho, odkud je zrovna potřeba Terezu dostat domů.

Letos podobný problém řešila při návratu z Mexika, odkud vezla bronzovou medaili. Přestože měla flexibilní letenku, změnu letu se se společností nepodařilo vyřešit, komunikace postupně prakticky ustala a nakonec nezbylo než koupit nový let do Evropy.

A přesně to ukazuje, co všechno se skrývá za jedním výsledkem v turnajovém pavouku.

Nejen trénink a zápas. Ale také desítky hodin v letadlech a na letištích, očkování, antimalarika, změny klimatu, žaludeční problémy, zrušené lety, občas nefungující elektřina – a někdy dokonce hledání očkovacího průkazu ve chvíli, kdy už jste měli být dávno na cestě na letiště.

Když se k tomu všemu ale nakonec přidá bronz z Kamerunu a zlato ze Senegalu, vzpomíná se na podobná dobrodružství přece jen o něco lépe.

Terko, gratulujeme!