Diváci dotlačili Terezu k bronzu. Na Yonex BYD Czech Open porazila i úřadující mistryni Evropy

Bronz, vítězství nad úřadující mistryní Evropy a hala, která ji hnala dopředu. Tereza Švábíková si z Yonex BYD Czech Open odváží první singlovou medaili z tohoto turnaje a zážitek, o kterém od dětství snila: podporu českého publika, jakou dosud nepoznala.

O to víc si toho váží, že s Czech Open se dlouho pojily úplně jiné emoce. Když tu měla poprvé nastoupit, její bratr Honza po srdečním kolapsu bojoval o život. Účast zrušila, na badminton nebyla nálada ani síla. Každý další ročník pak rodině připomínal, co tehdy prožívala.

Ani pozdější start v Brně nepřinesl příjemné vzpomínky. Tereza pociťovala mimořádný tlak, jaký jinde nezažívala, a setkávala se s jednáním, které vnímala jako velmi kontraverzní. Důvody takového jednání od některých lidí se opakují již téměř deset let. Dnes je bere s rezervou, nadhledem a často i s úsměvem. 

Do dalších účastí zasahovala zranění, nabitý program a v době kategorie International Series také jiné turnajové priority. Od loňského přechodu do International Challenge se sem ale ráda vrací a soustředí se hlavně na to, aby českému publiku předvedla svůj nejlepší badminton. Loni z toho bylo čtvrtfinále dvouhry a bronz v mixu, letos přišel další krok.

K dobrým důvodům pro návrat patří i vzácné setkání s rodinou. Jak před turnajem vyprávěla pro Pražský deník, badminton u nich žádnou tradici neměl, rodiče s ní ale v dětství jezdili na turnaje každý víkend. Dnes převážně cestuje sama, trénuje v Plzni a rodinu má v Ostravě. Společného času je málo. Domácí turnaj jí tak na chvíli vrací pocit z mladších let, kdy měla své nejbližší u kurtu a neměla co ztratit.

Rozlámané tělo, čistá hlava

Ke svému přirozenému, aktivnímu a útočnému badmintonu začala Terka hledat cestu už po odchodu minulého reprezentačního trenéra. Na prvních následných turnajích v Americe jí ještě v hlavě zůstávaly předchozí pokyny a od výkonů čekala víc. Postupně, zejména během podzimních turnajů včetně Kamerunu, se ale ke své hře vracela stále výrazněji. Ne všechno vyjde, zlepšení je však znát a jednotlivé věci do sebe začínají zapadat.

Turnaje od konce prázdnin brala také jako součást přípravy: trénovala s kvalitními hráčkami a při zápasech upevňovala svůj herní styl. Ty samozřejmě hrála naplno. Při prakticky každotýdenních startech, dlouhých přeletech a časových posunech ovšem zbývalo málo prostoru na regeneraci.

Před Czech Open absolvovala turnaje v Guatemale a USA. Z posledního amerického vystoupení si odvezla čtvrtfinále po třísetové bitvě s nasazenou jedničkou, při níž jí výkon komplikovala klimatizace: slzely jí oči a špatně viděla na míček. Do Česka přiletěla v neděli před turnajem. Ještě na středeční tiskové konferenci, kde byl představen nový trenér českých badmintonistů Flandy Limpele, s úsměvem přiznávala, že dát se dohromady a ráno vstát není jednoduché.

„Prakticky žiju v kufru,“ vystihla svůj režim pro Deník. Některé věci ani nevybaluje, jiné má raději dvakrát či třikrát. A s úsměvem dodává, že až s badmintonem skončí, nebude chtít roky vidět letadlo ani autobus.

Cestování ovšem občas nabídne i něco navíc k obvyklé trase letiště–hala–hotel. Po přeletu z Guatemaly do Texasu si našla čas na hodinovou cestu autem do centra NASA. Obrovské rakety na ni udělaly velký dojem. Měly přece jen poněkud větší rozměry než ty, které běžně vozí v tašce.

Na seznamu cestovatelských přání jí zůstává Austrálie, kde ještě nehrála. V předturnajovém rozhovoru s úsměvem zmínila i tamní olympiádu v roce 2032. Jak na tom tehdy bude sama, se teprve uvidí; přála by si ale, aby se tam český badmintonový zástupce dostal, ať už to bude kdokoli.

Před pražským turnajem se každopádně ozýval hlavně náročný program posledních týdnů. Terka dorazila rozlámaná, s bolavým tělem, a jejími nejvěrnějšími parťáky se s trochou nadsázky staly ledový sprej a Ibalgin. Hlavu však měla čistou, chuť hrát velkou a na zápasy byla psychicky připravená.

Od páteční práce ke skalpu úřadující mistryně Evropy

Na návrat do Prahy se podle Terky těší i její kamarádi z mezinárodního okruhu. Pochvalují si organizaci turnaje, mají tu oblíbené restaurace a oceňují silné obsazení, do kterého se vracejí známá jména. V Řepích se letos sešla také početná část našeho extraligového kádru: vedle Terky nastoupili Anna Klausholm, Cecilia Wang, Amaury Lievre a Viktor Petrović. Nechyběl ani Kalle Koljonen, bývalý hráč B.O.CHANCE, kterého pořád bereme za svého.

Terčin páteční postup bez ztráty setu mohl na papíře vypadat jednodušeji, než jaký skutečně byl. Mladá Indka během posledního půlroku výrazně pokročila a už v kvalifikaci porazila kvalitní evropské hráčky. Terka ji zvládla 21:11 a 21:17.

Ani Švýcarka Milena Schnider nebyla snadnou soupeřkou. Velmi dobrá hráčka měla v poslední době spíš smůlu na los a svou výškou Terce komplikuje obvyklý způsob hry. Zápas proto vyžadoval opatrnější pojetí, které přineslo vítězství dvakrát 21:17.

V úvodních kolech navíc Terka z části hlediště cítila i nepřejícnost. Sama od dětství zná situace, kdy jako favoritka nastupovala proti soupeřce, které hala přála víc. Opírala se o několik přátel a rodiče, kteří, tedy hlavně tata,  se právě proto naučil povzbuzovat nahlas – aby věděla, že je tam někdo s ní.

Proti nasazené jedničce a úřadující mistryni Evropy Kirsty Gilmour už ale cítila úplně jinou podporu. Navíc si na Skotku věřila: těsný zápas z extraligového Final Four jí ukázal, že s ní dokáže hrát vyrovnaně. Tentokrát to dotáhla. Po více než hodinové třísetové bitvě slavila vítězství 2:1 a jistotu bronzu. Pro web ČBaS pak nadšeně popsala, že pro ni není nic většího než doma porazit úřadující mistryni Evropy.

S předchozím extraligovým soubojem se pojila také křivda po chybně posouzeném míčku ve prospěch Gilmour. Na Czech Open ale přišel krásný lidský moment: rozhodčí sám vyhledal Terezu, uznal svůj omyl a omluvil se. Po zhlédnutí videa byl překvapený, jak odlišně situaci na místě viděl. Terka si jeho přístupu moc váží a děkuje mu. Každý se může mýlit; přiznat chybu a přijít s omluvou má velkou cenu.

Hala přidávala, síly ubývaly

Před semifinále přišla ještě zvláštní připomínka Senegalu: znovu vypadla elektřina. Tam se proud vrátil asi za deset minut, v Praze se čekání protáhlo téměř na hodinu. V rychlosti návratu světla měl tentokrát navrch Senegal. Pořadatelé za výpadek samozřejmě nemohli, pro hráče ale podobné čekání není jednoduché.

Když se konečně začalo hrát, podpora z čtvrtfinále ještě zesílila. Terka prožívala atmosféru, kterou si vždycky přála zažít. Právě její síla a nezvyklé emoce ji ale místy svazovaly a potýkala se s koncentrací. Byla přesto šťastná, že takovou podporu zažila, a nesmírně vděčná všem, kteří ji hnali dopředu.

Proti Kanaďance Wen Yu Zhang bojovala v úvodním setu až do stavu 20:20. V závěru přišly dvě chyby a sadu ztratila 20:22. Věří, že její zisk by jí mohl dodat energii do dalšího boje.

Polední bitva a hlavně emoce z velkého vítězství jí však vzaly hodně sil. Spolu s únavou z předchozích turnajů, přeletů a časového posunu se teď ozvaly naplno. Díky divákům ze sebe vytáhla všechno, co zbývalo, ale chyb přibývalo a druhý set skončil 13:21.

Sama vidí, že na sérii více než dvou či tří zápasů s tak kvalitními soupeřkami si ještě potřebuje zvyknout. Největší výzvou je udržet koncentraci a kvalitu rozhodování. Právě na tom chce pracovat, aby soupeřkám nepomáhala zbytečnými chybami.

Někdy stačí jediná rada

V těsných zápasech přitom někdy rozhoduje jediná rada. I proto si Terka velmi vážila pomoci trenérů u kurtu. V zahraničí často čelí hráčkám první padesátky či šedesátky se zázemím silných asociací a kvalitními trenéry, zatímco ona takovou oporu během zápasu nemá.

Někdy stačí uklidnit nebo upozornit na detail, který sama zevnitř zápasu nerozpozná. Právě taková pomoc může převážit těsné čtvrtfinále či semifinále, v nichž bojuje na tři sety i s pozdějšími vítězkami. Věří, že na tyto soupeřky má a s pravidelnou podporou trenéra, který ji zná, by se mohla pohybovat třeba o třicet míst výš.

Podobně jsou na tom i další evropské hráčky. Terka pro Deník vzpomínala na pět let samostatného cestování, kdy čeští kolegové často absolvovali jiné turnaje a ona si hledala přátele na okruhu. Mimo Evropu drží hráčky při sobě: společně trénují, chodí na jídlo a pomáhají si. Mezi její nejbližší kamarádky patří hráčky z Bulharska, Belgie, Maďarska, Francie, Irska a Dánska. Kamarádky má i v Česku, nejsilnější vazby ale vznikaly právě na společných cestách.

Los ovšem přátelství nešetří. Loni ji hned v prvním kole Czech Open postavil proti nejlepší kamarádce. Jak sama připomíná, souboj jedné proti jedné je osobnější než setkání přátel na opačných stranách týmového utkání.

U kurtu si hráčky pomáhají, kdykoli mohou. Pokud ale hrají současně nebo bezprostředně po sobě, taková pomoc není možná. I s těmito podmínkami se Terka učí pracovat.

Děkujeme – a na viděnou v Ostravě!

Neúčast ve finále ji mrzí, pro postup však udělala všechno, co v tu chvíli mohla. Tentokrát si s Czech Open spojí krásné nové vzpomínky a příští rok by se ráda vrátila, aby svou laťku posunula zase výš. Českému badmintonovému svazu, pořadatelům a především divákům děkuje za krásný turnaj a jeho nezapomenutelný závěr.

Teď potřebuje zregenerovat a doléčit bolístky. Plánovanou účast v Peru proto zrušila, přestože los vypadal příznivě a lákají ji i tamní památky. Čeká ji švédská liga, domácí extraliga v Ostravě a HYLO Open. Potom se těší na každodenní trénink a další herní práci, o které už mluvila s trenéry Národního centra.

Zrušené Peru tak přináší jednu dobrou zprávu pro naše fanoušky: Terka může slíbit, že o příštím víkendu bude na extralize v Ostravě. Všechny vás zve a moc se na vás těší!

Zdroje: czechbadminton.cz – Jakub Mazúr; Pražský deník – předturnajový rozhovor s Terezou Švábíkovou. Doplněno o osobní postřehy z Terezina týmu.