Kufr zůstal v Panamě, Tereza došla v Guatemale do čtvrtfinále

Když letíte na badmintonový turnaj přes půl světa, chcete v zásadě dvě věci. Dostat se do cíle vy a dostat tam také svůj kufr. Tereza Švábíková tentokrát na první pokus zvládla jen polovinu úkolu.

A tak začala další kapitola jejího letošního badmintonového cestování. Tentokrát s cílem Guatemala International Challenge 2026, ale přes Švédsko, Madrid a Panamu. A protože by obyčejná cesta byla zřejmě příliš jednoduchá, přidaly se ztracený kufr, Coca-Cola, guatemalské dopravní zácpy, padající závěs v hale a nakonec pořádná badmintonová bitva o semifinále.

V pondělí Švédsko, v úterý směr Guatemala

Ještě v pondělí večer nastoupila Tereza ve švédské Badmintonligan za Fyrisfjädern BMK z Uppsaly, úřadujícího švédského mistra a devatenáctinásobného vítěze tamní nejvyšší soutěže. Fyrisfjädern vstoupil do nové sezony dokonale – Lugi porazil 6:0 a neztratil ani jeden set. Tereza přidala své výhry v singlu i deblu. Švédská liga se navíc letos hraje novým systémem do 15 bodů.

Na oslavy ale moc času nebylo.

V úterý ráno už následovalo letiště a trasa Česko - Švédsko – Madrid – Panama – Guatemala. Dva přestupy, 26 hodin na cestě  ze Švédska a odbavený kufr jsou kombinace, při které člověk začne být věřící, i když do té doby nebyl.

Tereza má proto v kufru AirTag a během cesty kontrolovala, zda se zavazadlo drží stejného směru jako jeho majitelka.

V Panamě seděla v letadle, podívala se do telefonu a uklidnila se.

„Super. Kufr je tady.“

Takže všechno zvládli.

Letadlo se rozjelo, vzlétlo a po nějaké době přišla další kontrola AirTagu.

Tereza letěla do Guatemaly. Kufr ne.

Na displeji byl přibližně půl hodiny cesty daleko.

AirTag tedy splnil svou funkci dokonale. Kufr sice do letadla nedostal, ale zato naprosto přesně oznámil, že je problém.

Pro případ ztraceného kufru mám oblečení. Jenže přišla Coca-Cola

Zkušený cestovatel samozřejmě myslí dopředu. Tereza už ví, že když člověk cestuje po světě s badmintonovou výbavou, jedna sada oblečení na zápas patří do příručního zavazadla.

Kdyby se náhodou kufr zatoulal.

Výborný plán.

Jenže ještě než mohla tuto rezervu využít k původnímu účelu, vstoupila do příběhu Coca-Cola.

Steward v letadle ji totiž nešťastnou náhodou polil tak důkladně, že byla mokrá odshora dolů.

Podle Terezina popisu to vypadalo asi tak, že kdyby vystoupila z letadla v původním oblečení, vysvětlování, že za to opravdu může Coca-Cola, by nemuselo být úplně jednoduché.

Takže sáhla do příručního zavazadla a převlékla se.

Ano. Přesně do té jediné rezervní sady, kterou měla připravenou pro případ, že se ztratí kufr.

A kufr se samozřejmě ztratil.

Italové bez kufrů drží při sobě

Do hotelu v Guatemale tak Tereza dorazila po půlnoci místního času( u nás o 8 hodin více) bez hlavního zavazadla. Malou útěchou bylo zjištění, že v tom není sama. Stejný problém měla i skupina italských hráčů.

Druhý den tedy vznikla neplánovaná česko-italská letištní výprava. I když nějaké ty italské předky Tereza taky má.

Na to, že jim aerolinka zavazadla někdy přiveze na hotel, raději nespoléhali a vyrazili si pro ně osobně.

Tentokrát úspěšně.

Kufr dorazil. Pravda, vypadal, jako by mezitím absolvoval vlastní dobrodružnou dovolenou. Byl celý špinavý a na povrchu měl obrovskou černou stopu po ruce, skoro jako kdyby ho někdo přenášel přímo z asfaltu. Snad z asfaltu.

Ale byl tam.

A v tu chvíli to bylo hlavní.

První soupeř v Guatemale? Doprava

Po návratu z letiště se Tereza domluvila s Vivien Sandorházi, že vyrazí do haly a konečně si zatrénují.

Jenže Guatemala City mělo jiný plán.

Automobilový provoz byl tak šílený, že se do haly prakticky nedalo dostat. Pokus o trénink tedy skončil dřív, než začal, a nezbylo než se otočit a vrátit.

Do postele se Tereza po celé cestě dostala přibližně v jednu hodinu ráno guatemalského času ve středu.

V Česku bylo v tu chvíli devět ráno.

Tělo tedy dostalo jednoduchou otázku:

Je noc, nebo už máme vstávat?

Správná odpověď byla pravděpodobně: ano.

V Guatemale auto stojí, míček letí

Do haly se tak poprvé pořádně dostala až ve čtvrtek ráno.

Guatemala City leží přibližně 1 500 metrů nad mořem a na chování badmintonového míčku je to okamžitě znát. Tereze podmínky silně připomínaly květnový turnaj v mexickém Aguascalientes, kde se hrálo dokonce téměř ve dvou tisících metrech nad mořem. Tam sama popisovala, že jsou míče kvůli nadmořské výšce extrémně rychlé a jejich kontrola je velmi obtížná.

Guatemala byla podobná.

Takže zatímco auta ve městě téměř nejezdila, badmintonové míče létaly až příliš ochotně.

Alespoň jeden trénink ale Tereza před prvním zápasem absolvovala a mohla si podmínky trochu osahat.

Samotný Guatemala International Challenge přitom rozhodně nebyl malým turnajem. V hale Teodoro Palacios Flores startovalo 163 hráčů z 28 zemí.

Domácí hvězda a opravdu domácí prostředí

Po úvodní výhře nad 86. hráčkou světa čekala ve druhém utkání Terezu jedna z nejznámějších guatemalských badmintonistek Nikté Sotomayor.

A nešlo jen o nějakou domácí hráčku. Sotomayor získala bronz ve dvouhře na Panamerických hrách 2019 a reprezentovala Guatemalu na olympijských hrách v Tokiu. Byla vůbec první guatemalskou badmintonistkou, která se na olympijský turnaj mezi ženami kvalifikovala.

A domácí prostředí bylo tentokrát opravdu domácí.

Čároví rozhodčí, servisní rozhodčí i hlavní umpire byli z Guatemaly a z pohledu Terezy přišlo několik hodně zajímavých výroků. Některé míče, které viděla venku, se objevily uvnitř, jindy přišel verdikt na podání.

A aby toho nebylo málo, za Terezina vedení v prvním setu se najednou utrhl velký závěs nebo plachta v hale.

Zápas musel být přerušen.

Čekalo se, než se všechno podaří dát zpátky dohromady. Tereza v tu chvíli vedla a měla dobrý rytmus.

Po návratu na kurt?

Prakticky okamžitě odpískané chybné podání.

Ideální způsob, jak zůstat v tempu.

Přesto si Tereza první set pohlídala 21:17 a ve druhém už měla utkání výrazně více pod kontrolou. Domácí hvězdu porazila a postoupila mezi posledních osm hráček turnaje.

Čtvrtfinále: jeden míček od druhého

Ve čtvrtfinále už přišel úplně jiný kalibr.

Huang Ching Ping z Tchaj-wanu, hráčka pohybující se v první šedesátce světa. V aktuálních žebříčkových přehledech byla vedena kolem 54. místa, zatímco Tereza vstupovala do turnaje jako světová 72. hráčka.

A byl to také úplně jiný badminton.

První set nabídl dlouhé, rychlé a velmi intenzivní výměny. Tereza dokázala držet tempo, dobře pracovala s rychlými míči a dramatickou koncovku získala 23:21.

Jeden set od semifinále.

Do druhého vstoupila znovu výborně a vedla 3:1. Při jedné rybičce si ale odřela koleno a chvíli řešila krev. Za okamžik bylo 4:4 a začala bitva o každý jednotlivý míček.

Huang tlačila výměny do mimořádného tempa. Byly dlouhé, fyzicky náročné a prakticky bez prostoru k odpočinku.

Tereza se držela.

Bod sem, bod tam.

Ještě kolem stavu 15:16 byla pořád těsně za soupeřkou a zápas zůstával otevřený. Pak ale několik výměn uteklo a s nimi i druhý set.

A ve třetím už se začal sčítat celý předchozí týden.

Pondělní ligový zápas ve Švédsku. Úterní cesta přes Madrid a Panamu. Osmihodinový časový posun. Ztracený kufr. Prakticky nulová možnost aklimatizace. První trénink až ve čtvrtek. A potom badminton hraný ve výšce kolem patnácti set metrů a v tempu, na které evropské haly člověka úplně nepřipraví.

Ve třetím setu už začaly síly docházet a Huang Ching Ping utkání otočila.

Čtvrtfinále tak bylo pro Terezu v Guatemale konečnou.

Ale tentokrát bylo možná důležitější jakým způsobem se mezi posledních osm dostala a jaký badminton ve čtvrtfinále dokázala hrát.

Sama byla po turnaji se svým výkonem velmi spokojená. A po náročnější části sezony je znát, že výkonnost jde znovu nahoru.

A teď Texas

Na velké odpočívání navíc není čas.

Americká cesta pokračuje. Další zastávkou bude Arise International Challenge v Brookshire v Texasu, který se hraje od 7. do 11. října.

Snad tentokrát dorazí na stejné letiště současně Tereza, rakety, oblečení i kufr.

A pokud ne?

AirTag už je připraven.

Další badmintonové – a podle dosavadního průběhu nejspíš i cestovatelské – zážitky z Ameriky přineseme zase příště.