Trenér jako pán duší

Úspěch může mít různé podoby. Někdy stojí na dřině a vzájemném respektu, jindy na tlaku a strachu.

Zvenku to často vypadá stejně – tým vyhrává, přicházejí medaile. Ale rozdíl je v tom, co to dělá s lidmi uvnitř.

Úspěch může vypadat různě. Někdy stojí na poctivé práci a vzájemném respektu, jindy na tlaku a strachu. Zvenku to často poznat nejde – tým vyhrává, nosí medaile. Ale to, co se děje uvnitř, je úplně jiný příběh. Někteří trenéři vedou s pokorou, umí naslouchat a chápat. Jiní potřebují mít všechno pod kontrolou a přesvědčí hráče, že jen jejich cesta je správná. Navenek působí jistě, sebevědomě, mají výsledky. Ale občas překročí hranici – lidskou i profesní.

Zažil jsem chvíle, kdy trenér zacházel se svěřenci způsobem, který už se sportem neměl nic společného. Ponižování, tlak, nevhodné chování, zneužití důvěry – i to se bohužel děje. A dlouho se o tom nemluvilo. Někdy se za „totální oddaností“ skrývá bolest a ztracená důvěra. Vítězství pak může mít vysokou cenu.

Sport by měl člověka posílit, ne zlomit. Naučit pracovitosti, pokoře a sebeúctě – ne slepé poslušnosti.

Právě tyhle zkušenosti mě přivedly k tomu, že jsem založil vlastní oddíl a později se zapojil i do vedení svazu.

Chtěl jsem, aby existovalo místo, kde se sport dělá s respektem, kde děti cítí jistotu a důvěru.

Jsem rád, že jsme dokázali prosadit Etický kodex Českého badmintonu. Ten jasně říká, jak má vypadat profesionální chování a vzájemný respekt. Náš oddíl se tímto kodexem řídí.

A jdeme dál – připravujeme také Zásady bezpečné práce s mládeží a systém pravidelných školení trenérů.

Chceme, aby lidé, kteří s dětmi pracují, měli nejen zkušenosti, ale i oporu v jasných pravidlech.

Do toho všeho ale patří i **rodiče**. Ti jsou nejdůležitější součástí cesty každého dítěte.

My, rodiče, většinu věcí zažíváme poprvé. Děláme chyby, učíme se. často slyšíme od trenérů, že musíme vyškolit rodiče. No já si myslím, že začít musíme u trenérů. Trenéři a odborníci to zažívají každý den, roky po sobě – a právě oni nám mohou pomoct. 

Pokud budeme mít ve svazu proškolené lidi, kteří znají hranice a chovají se podle jasných pravidel, dokážeme společně vytvořit prostředí, kde se děti budou cítit bezpečně – fyzicky i psychicky.

Protože jen tam, kde je respekt, důvěra a jasné hranice, může růst skutečný výkon i charakter.

Sportem vychovávejme děti k životu.