Jaký byl náš extraligový rok? BRONZOVÝ!!!!

Bronz za cenu zlata!

Vezmeme to úplně od začátku, v minulé sezoně jsme se dokázali probojovat do 1. ligy a krátce potom dostali nabídku od Hradce Králové si zahrát extraligu na místo nich.

Chvíli jsme zvažovali, nebylo to lehké rozhodování, přece jenom jako klub existujeme teprve šestou sezónu, a už máme hrát extraligu?

Nebáli jsme se toho a řekli ano! 

Pak nastal proces tvoření týmu, jehož základním stavebním kamenem je Tereza, připojili se k ní hráči z její tréninkové skupiny v Dánsku.

Dále Collins, kterého Tereza zná už z juniorských turnajů, na kterých proti sobě hrávali v mixu, Mariya z Bulharska, náš Vojta a medailista z mistrovství Evropy Kalle.

Tým jsme měli, a tak nastal proces zjišťování a zajišťováni všech možných věcí okolo. Člověk by si ani nedokázal představit, kolik je s takovou extraligou práce od potiskávání a shánění triček, přes shánění sponzorů, zajišťování hotelu, letenek a dopravy hráčů, tvorbu plakátů, organizaci jednotlivých utkání a mnoho dalšího.

Naštěstí v týmu i kolem něj máme super lidi, kteří odvádí skvělou práci a dokáží si navzájem pomáhat. Všichni jsme se dá se říci učili za pochodu. Velký kus práce odvedla Tereza, která je již zkušená díky zařizování svých turnajů, a tak se starala o ubytování a dopravu na jednotlivá utkání, řídila auto z Dánska aby ušetřila na nákladech, klobouk dolů, není to nic jednoduchého, všechny tyhle věci zařizovat a ještě k tomu hrát a to v Česku, kde je ostře sledována.

První dvoukolo na konci října nás čekala premiéra v této soutěži a to až v daleké Plzni, bohužel jsme nemohli být v plné sestavě, protože se zároveň hrála liga v Dánsku.

Nevěděli jsme co od toho čekat, dokázali jsme ale vyhrát nad BA Plzeň 5:2 a mohli jsme k večeru vyrazit na cestu zpátky do Ostravy s našimi prvními 3 body. Tam jsme na druhý den ráno zažili další premiéru - pořádání domácího utkání. Naši domácí půdou byla hala Ridera sport, která nám i divákům poskytla skvělé zázemí. Domácí zápas proti FSPS MU Brno jsme sice prohráli, ale nevadí, poučili jsme se!!!

Druhé dvoukolo bylo ve znamení utkání na domácí půdě soupeřů, nejdříve jsme jeli na utkání do Prahy proti Meteoru, kde jsme dokázali vyhrát nejtěsnějším rozdílem 4:3.

Následoval přejezd do Brna na zápas se Slatinou, tentokrát byl ale šťastnější soupeř, který si připsal taktéž výhru nejtěsnějším možným způsobem.

Třetí dvoukolo: nejdříve jsme u nás doma na Rideře dokázali poměrem 5:2 zajistit, že soupeři mohli jet domů s prázdnou, naštěstí to ale neměli daleko, byl to totiž nám velmi blízký oddíl z Klimkovic. Ten stejný den jsme odcestovali do Benátek, proti jasnému favoritovi jsme zabojovali a dokázali skórem 4:3 urvat jeden bod.

Poslední kolo jsme hráli doma proti týmu z Českého Krumlova. Před tímto kolem jsme věděli, že máme šanci na přímý postup do final Four, potřebovali jsme ale vyhrát nejméně 6:1……a podařilo se nám to!

B.O. CHANCE JE VE FINAL FOUR!!!!!!!!!!

Tohle by nás před začátkem sezóny ani nenapadlo, první rok v extralize a hned ve final Four? Postup z druhého místa? Sen!

Naši hráči se poctivě připravovali nejen na rozhodující utkání, ale hlavně na olympijskou kvalifikaci, která začala 1. května . Prokázali také, že mají týmového ducha a i přes velmi nešťastně zvolené datum konání final Four přijeli a vzdali se tak turnajů v Lucembursku a v Mexiku, které jim mohli přinést cenné body do olympijské kvalifikace.

Den D sobota, 6.5. , 10:00, Slatina, tady to začalo.

V semifinále jsme podlehli pozdějšímu vítězí, a to domácím Brno-slatina 4:0, nevadí, nepřestali jsme věřit. trochu jsme si odpočinuli a byli připraveni na zápas o medaili proti FSPS  MU Brno. V základní části jsme jim podlehli, nicméně jsme se poučili a porážku jsme jim vrátili. …..a Bochance je třetí!!!!!!!!!

Obrovská radost a nadšení, kdo by to byl kdy řekl, že oddíl, který vznikl v roku 2017, dokáže o šest let později vybojovat bronzovou medaili v nejvyšší soutěži, vždyť všechny ostatní oddíly jsou mnohem zkušenější a starší, s mnohem větší základnou…a náš tým je ještě k tomu velmi mladý, vždyť našim dánský hráčům Sebastianovi, Anne a Oskarovi je jen 17 a 19 let, Tereze 22.

Je to prostě bomba!

 Na závěr bych za mě a za náš oddíl chtěla poděkovat všem, kteří toho byli součástí, našim skvělým domácím rozhodčím, všem lidem, kteří nám pomáhali s organizací, areálu Ridera Sport, ve kterém se nám vždy výborně hrálo, dále hráčům, kteří během sezóny odehráli super zápasy, fanouškům a divákům, kteří i v nepříznivých chvílích nepřestávali věřit a podporovat. A hlavně Táni a Markovi, bez kterých by to prostě nešlo jsem nesmírně ráda, že jsem toho všeho mohla být součástí a zároveň pyšná na celý tým, za to co dokázal, byli jsme de facto vhozeni do vody, ale naučili jsme se rychle plavat.

Děkuji za tuhle příležitost a zkušenost bylo mi ctí a už se těším na další sezónu.

Za Bochance ještě společensky unavena z oslav medaile.

Mája Růžičková